Villa Pellé

POCTA MAHLEROVI – vernisáž a premiéra filmu / 1. 6. od 18:00

Výstava obrazů Věroslava Bergra, které jsou přímo inspirovány hudbou Gustava Mahlera. Abstraktní malby dnes skoro devadesátiletého malíře, sochaře a ilustrátora, bývají řazeny vedle tvorby Vladimíra Boudníka či představitelů českého informelu.
Na vernisáži bude uvedena premiéra stejnomenného dokumentárního filmu o autorovi, kterou natočila společnost Digital Experience.

1.6. -.14. 6., Malá Galerie Villa Pellé

autor koncepce: Petr Hepnar
odborná spolupráce: Hana Larvová

Článek PhD. Blanky Frajerové věnovaný výstavě (měl vyjít v Lidových novinách, ale vzhledem k úmrtí Ludvíka Vaculíka a krátkému trvání výstavy se ho nepodařilo zveřejnit, vkládáme proto sem).

Bergr krátce vystavuje svoje Mahlery

Maluje bezmála šedesát let. Jeho tvorba je inspirována celou řadou motivů. Jeden však významně převládá, hudba Gustava Mahlera. Malíř a sochař Věroslav Bergr (nar.1928) si ho vybral i pro svoji poslední výstavu v Malé Galerii Villy Pellé v pražském Bubenči.
Pocta Mahlerovi je název komorní expozice, zahájené ve Ville Pellé u příležitosti uvedení životopisného dokumentu o Věroslavu Bergrovi, natočeného Petrem Hepnarem. Umělec zde vystavil několik „Mahlerů“, jak sám obrazům říká, pečlivě vybraných z bohaté kolekce tak, aby dokumentovaly posun ve zpracování tématu. Vždyť první díla z tohoto souboru vystavil již v roce 1959, od té doby vniklo mnoho dalších. První impulz k malování hudby dalo Bergrovi dílo Františka Kupky nazvané Klávesy, vystavené v Národní galerii. V té době poslouchal Debussyho, Janáčka, Ravela a začal malovat první „hudební díla“.
Když v rozhlasovém přenosu z Vídně slyšel poprvé Mahlerovu 10. symfonii, zaznamenal malíř ve svém vztahu k muzice zvrat . Podle svých slov cítil, že pod vlivem hudby Gustava Mahlera vnímá tóny v prostoru, mluvily k němu. K tomu, aby výtvarnými prostředky dostatečně vyjádřil rytmus hudby, vyvinul Bergr vlastní techniku, jejíž technologii zatím nikomu neprozradil. „ Používám přírodní materiály, textilie, pytlovinu, kovové předměty a především speciální pojidlo“, naznačil pouze v minulosti v jednom z mála rozhovorů a při vernisáži ve Ville Pellé. Obrazy se proto vyznačují nápadnou plastickou strukturou, ta u vnímavého diváka evokuje představu hlubiny, strhává ho do ní a omamuje jako muzika. Strukturální obrazy jsou vyjádřením ozvěny hudby, kterou dnes již bezmála devadesátiletý malíř nemůže kvůli zdravotním potížím poslouchat, ale stopa v jeho mysli je natolik silná, že maluje zpaměti. Zatímco raná díla jsou barevně velmi sporá, současná doznala změnu především přidáním pastelových tónů. „ Tato změna přišla náhle. Někdy se až divím, jak je veselá a pozitivní. Jako celek se pak moje současná práce blíží více k vesmírnému světu, povznášenému samozřejmě hudbou“,  říká k barevným strukturám autor.  Mahlerovský cyklus Věroslava Bergra, čítající více než osmdesát děl, je po všech stránkách mimořádným dílem. Podle některých teoretiků jsou Bergrovy abstraktní malby inspirovány mimo jiné tvorbou Vladimíra Boudníka. „Měli jsme společný zájem o struktury, ale zatímco je Boudník ztvárňoval graficky, já jsem jiné struktury využíval v obrazech“, říká ke srovnání Bergr. Při hlubším poznání Bergrovy osoby se však jeho umělecké cesty jeví podstatně osobitěji. „Skladatel Mahler mi byl blízký svým založením snílka. Také jsem snil, když jsem musel pracovat ve fabrice. Malování, kterému jsem se mohl věnovat jen ve volném čase, bylo pro mne duševním vysvobozením,“ osvětluje Bergr niterné zdroje své inspirace. Vycházela především z umělcovy až přecitlivělé duše, léta sešněrované nutností zajistit obživu. Od mládí nenápadný introvert hledal a hledá vlastní formu osobitého vyjádření pocitů a názorů. Vždy se držel stranou veškerého dění. Nerozptyloval se, hýčkal svoji tvorbu. Ojedinělým veřejným vystoupením byla jeho účast ve skupině A 59, kterou založil spolu s Josefem Hamplem a několika dalšími, dnes již zapomenutými výtvarníky. Také proto je Věroslav Bergr označován za solitéra, za obtížně zařaditelného do kontextu českého výtvarného umění. Cítí se nejlépe ve svém ateliéru, kde ho kromě Mahlerů obklopují desítky obrazů české krajiny, abstraktních děl – reflexí na ekologické a válečné katastrofy, dřevěných plastik, ilustrací, kreseb. Nerad se se svými díly loučí, proto je tak těžké koupit od něho obraz. Ve velké společnosti je ztracen, k výstavám se musí přemlouvat. O to cennější je nyní možnost setkat se ve Ville Pellé (do 14. června) s jeho nejkrásnějšími „Mahlery“.

Blanka Frajerová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.