Poslední příležitost navštívit broučí výstavu Petra Nikla a ochutnat švába / Švábení ve Ville Pellé jen do soboty 10. ledna!

V sobotu 10. 1. od 18: 30 zveme na poslední z divadelně-slovních a  zároveň výtvarných performance PETRA NIKLA  a jeho hostí v rámci

DERNIÉRY výstavy ŠVÁBENÍ/ BROUČÍ PRÁCE.

TĚTIVU SNU
i tentokráte napíná

ZUZANA DUMKOVÁ, zpěv, kytara
PETR HEPNAR, baskytara
TOMÁŠ GASTON POSPÍŠIL – Samsa
PETR NIKL – Řehoř

 

Zároveň zveme k ochutnávce švábů v kari těstíčku.

 

 

Petr Nikl otevřel 9. října Villu Pellé výstavou s názvem ŠVÁBENÍ – Broučí práce. Poslední příležitost shlédnout díla, která vznikla nejen v Městské knihovně v Praze v rámci výstavy Hra o čas, ale zejména přímo v galerii Villa Pellé. Tříměsíční „švábení“ a každočtvrteční performance daly vzniknout řadě velkoformátových kreseb, jež Petr Nikl doslova vršil v netradičním výstavním prostoru Pelléovy půdy. Kresby se rodily v rámci umělcových performance, kdy autor, doprovázen řadou zajímavých hudebníků (Miloš Dvořáček, Jaroslav Mugrauer, Jarda Trabandita Svoboda, Irena a Vojtěch Havlovi, Michael Delia, Martin Alaçam, Oskar Török, Jaroslav Kořán, Petr Korbelář, Jan Kotulán, Laurie Amat, Kristina Lhotáková, Ladislav Soukup, Ondřej Smeykal…), za pomoci elektronických brouků, kartáčků na zuby, koulí a jiných nástrojů, vytvářel ze sypkých pigmentů a barevných tuší výtvarnou kresebnou improvizaci. Vizuální i hudbení zážitek dokumentoval Milan Novotný. Výstavu doprovázela řada tvůrčích dílen pro veřejnost a pro školy.

Multimediální umělec a iniciátor řady výjimečných výstav, Petr Nikl, narušil svým posledním projektem s názvem Švábení – Broučí práce původní, lehce konzervativní ráz Pelléovy vily. „Zásadním principem projektu Švábení je potlačení vlastní autorské vůle ve prospěch vznikání svobodných a obsahově zcela vyvázaných kreseb, zaznamenávajících spontánní energické krajiny.“ Fascinuje ho obrazotvornost, která při procesu vzniká a která nečekaně evokuje mnohé práce abstraktních, mediumních, či různými způsoby automaticky pracujících umělců, ale také dráhy, které po sobě zanechávají živé organismy, stopy, vznikající na principech teorie chaosu. „Chaos se tu nečekaně stává imaginativní hodnotou, odkazující k mnoha nejrůznějším nechtěným asociacím. Tento proces nemá začátek ani konec, nejsou zde podstatné výsledky, ale rozrůstající se kresby v přítomném čase. Diváci jsou proto neustále přítomni při procesu vzniku dalších míst na krajině kreseb. To, co v kresbě uvidí, nebylo nikým zamýšleno, je to tedy to, co si v tu chvíli oni sami stvořili ve svých asociacích. Stávají se spoluautory.“ dodává Nikl. Obrazotvornost diváků osvobozuje díky broukům, jejichž automatický pohyb bez vůle zbavuje potřeby hodnotit a umožňuje opětovně aktivovat nevinné oko, schopnost vidět a objevovat bez nánosu informace. Vrací se ke spontánním projevům, ve kterých se záměrně či podvědomě potlačují racionální postupy a konstrukce, k projevům, které provázejí kulturu napříč historií tvůrčího zaznamenávání. Jsou univerzálním jazykem, který ve své přirozenosti nepotřebuje výklad.