ARYZ – VESTIGIO 22. 5. – 30. 6. 2024

Při letmém pohledu zaujme tvorba Octaviho Arrizabalagy, známého hlavně pod pseudonymem Aryz, přitažlivou barevností, jednoduchými kompozicemi i známými formami, které se postupně tříští do znepokojivých fragmentů zobrazované reality. Zvířata nebo postavy ukotvené v blíže nespecifikovaných přírodních scenériích se ocitají v hraničních situacích existujících mezi tradicí a nekonvenčností, dějinami a budoucností. Klasické malířské postupy se mísí s digitální defragmentací a statické motivy postupně přecházejí do dynamických záznamů. Olejomalby komunikují široký rozptyl pocitů a emocí a s příznačnou teatrálností prezentují pozůstatky více či méně povědomých předobrazů.

Podobně jako umělecké cesty mnoha malířů a malířek, i Aryzův příběh započal teenagerskou fascinací graffiti a street artem, ve kterých se přirozeně snoubí podmanivé principy rychlé komunikace se širokou veřejností, dynamické přeměny urbánního prostředí, jakož i přivlastňování si společného prostoru k prezentaci politických témat či vizuálnímu aktivismu. Sprej zakrátko vyměnil za štětec, když téměř po celém světě začal realizovat monumentální muraly. Byla to však malířská plátna, která dynamizovala vývoj jeho autorského rukopisu a iniciovala jeho vstup do galerijních institucí, jakož i sakrálních staveb a veřejného prostoru prostřednictvím monumentálních malířských instalací.

Aryze v tvorbě zajímá především samotný akt malby, který mu společně s dialogem s historií slouží k vytváření nové reality. Zřetelné ozvěny španělského kubismu, baroka, romantismu, fauvismu či historických propagandistických plakátů se mísí s dědictvím fotografie a současných figurálních tendencí rozvíjených v rámci Nové lipské školy v čele s Neem Rauchem. Ať už je to tenze v tvorbě španělských velikánů, jakými byli Francisco Goya (1746 – 1828) a Diego Velázquez (1599 – 1660), geometrický rozklad reality v podání Pabla Picassa (1881 – 1973) anebo manipulace s barvou, tvary a dynamikou v dílech Františka Kupky (1871 – 1957), je v jeho kolážovitém přístupu k malířskému médiu zřetelný zájem o barvu, figuru, tělesnost i pohyb.

Premiérová výstava katalánského umělce v České republice v galerii Villa Pellé nabízí výběr z aktuální série Vestigio, která vzniká průběžně od roku 2021. Jedním z neoddiskutovatelných aspektů autorovy tvorby je neutuchající touha experimentovat a rozvíjet vlastní výtvarný projev. Jeho předchozí série Pugna (2019) intenzivně, ba až explicitně přibližovala témata odporu, boje, smutku, melancholie a násilí spjatého s autoritativním frankistickým režimem ve španělské historii mezi lety 1936 a 1975. Náročné téma, které do určité míry zjemnilo použití zářivých komplementárních barev, zacílilo jeho pozornost na malířský záznam dynamiky a pohybu.

I nadále jsou mu inspirací pohybové studie anglického průkopníka fotografie Eadwearda Muybridge (1830 – 1904) a francouzského vědce a chronofotografa Étienne-Julese Mareye (1830 – 1904) a pokračuje v malování figurálních kompozicí zobrazujících tentokrát hlavně tělesné a zvířecí motivy. Prostřednictvím expresivního malířského rukopisu a jakési fragmentarizace tělesných částí zobrazuje na plochách různoformátových pláten dynamický pohyb akcelerovaný rozfázováním končetin připomínajícím digitální glitche, jakož i samotným vrstvením olejových barev, skládáním a přemalováváním jednotlivých částí obrazů.

Kurátoři: Michal Stolárik, Lubomír Typlt

Výstava se koná pod záštitou Ministra kultury České republiky Martina Baxy a Španělského velvyslanectví. 

Hlavním partnerem výstavy je ART IMPORT EXPORT CZ & SK s.r.o.

Partneři výstavy: Městská část Praha 6, Nadace PPF, Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, Nadace ČEZ, Porte, Taktum, Renomia, Institut Cervantes