O Vile

Historie budovy

Vilu postavil v letech 1889–1890 architekt Rudolf Koukola na zakázku pro Marii Knoblochovou. Objekt s bohatou sgrafitovou výzdobou fasády a se zbytky zachované štukové dekorace vnitřních prostor, patří mezi nejznámější vily v rezidenční oblasti, která se rozkládá od křižovatky Špejchar až ke Královské oboře.

Vila je projektována jako podsklepená centrální patrová stavba se zvýšeným přízemím. Vstupní západní průčelí je v ose akcentováno mohutným, avšak noblesně vystupujícím rizalitem osazeným bohatě zdobeným balkonem. Východní průčelí se po celé své délce otevírá do zahrady mohutným portikem se dvěma terasami a čtyřmi pilíři. Takto řešená lodžie, kterou i s terasou v roce 1932 přistavěla firma Josefa Blechy, je elegantně zakončena do středu umístěným předsazeným schodištěm. Obě zbývající boční průčelí mají pouze mělké rizality. Stavba i přes mohutnou hmotu fasády s bosáží působí odlehčeně a dohromady s velmi kvalitními architektonickými detaily, štuky i prvky tvoří nezaměnitelný celek.

Vila vystřídala množství majitelů a nájemců, mezi nimiž byl bezesporu nejznámějším obyvatelem francouzský generál Maurice César Joseph Pellé, náčelník francouzské vojenské mise v ČSR, který zde žil v letech 1919–1920. Význam Pellého tkví v jeho zásadním vlivu na vytváření československé armády. Maurice Pellé zrušil dobrovolnický charakter vojska, vytvořil pravidelnou armádu s pevným vojenským řádem, zavedl organizaci generálního štábu a ministerstva národní obrany a založil v ČSR vojenské školství. V roce 1919 obdržel hodnost československého armádního generála a stal se náčelníkem hlavního štábu československé armády. S Čechami ho pojila nejen vojenská služba a diplomatická činnost, v roce 1921 se oženil s Jarmilou Braunerovou, neteří malířky Zdenky Braunerové, s níž měl dceru Marishku Pellé. Generál zemřel v roce 1924.

Vila později přešla do majetku obce a v letech 1978 až 2001 zde sídlila mateřská školka, jejíž provoz vzhledem k odlišnosti provozu znamenal množství necitlivých úprav, které zasáhly do původních interiérů objektu, například proběhly změny poloh příček, rozšíření sanitárního vybavení, odstranění původních vlysových podlah, které byly nahrazeny linoleem, odstranění původní bohaté štukové výzdoby v sálech. V roce 1994 začala obec z důvodu vysokých architektonických kvalit vily uvažovat o celkové revitalizaci a vůbec využití celého objektu ve prospěch společenského a kulturního využití.

V roce 1994 byl dům opatřen pamětní deskou věnovanou M. C. Pellému. V roce 2001 byl provoz mateřské školy vzhledem k nedostatku dětí shledán jako nerentabilní a ukončen. Stavební povolení bylo vydáno v roce 2002 na projekt, který vypracovala architektonická kancelář CASUA. Hlavním principem rekonstrukce bylo navrátit domu původní prostorový koncept jednotlivých salónů v přízemí a prvním nadzemním podlaží ve prospěch velkých výstavních prostor a to i za cenu odstranění některých příček z první rekonstrukce v roce 1978. Takto citlivě restaurovanou vilu provozovala od roku 2003 obecně prospěšná společnost Pelléova vila, založená Městskou částí, společně s Nadací Milady a Jiřího Anderlových jako Galerie Anderle.

 

Současnost Villy Pellé

Novým provozovatelem vzešlým z výběrového řízení je od září 2014 nestátní spolek Porte, jako nezávislá a dobrovolná organizace, která od doby svého vzniku zorganizovala desítky volnočasových, kulturních akcí, mimořádných uměleckých výstav v ČR i zahraničí, koncertů, ale i speciálních programů pro seniory nebo děti a mládež. Spolek Porte spravuje také nedalekou Píseckou bránu. Členové jsou odborníci z různých oborů s humanitním, technickým i sociálním vzděláním. Nedílnou součástí aktivit Porte je podpora charitativní činnosti a pomoc potřebným. Porte získává prostředky na svoji činnost z darů, grantů, dotací a vlastní činností.

www.porteos.cz

 

 

Pin It on Pinterest

Share This