Netradiční výstavní projekt připravil pro prostory Malé galerie grafik a fotograf Jan Dyntera, který se dlouhodobě zabývá prolínáním analogového a digitálního světa a hledá, jak rozšířit výrazové možnosti fotografie. Výstava s názvem Lost connections zkoumá vizuální pohyb v hlubinách digitálního prostoru a v jeho omezeních, ve světě mediálních chyb tak, jak jej vytváří sofistikované grafické, či vyhledávací systémy. Koncept je evokován zobrazovacími chybami při výpadcích datového připojení. Obraz se z původní podoby rozpixeluje a rozpadne na monochromatické plochy. Dochází tak k jisté „dekonstrukci“ obrazu na minimální částečky, kdy původní zobrazovaný jev zcela zmizí z vizuálního zřetele. Autor pak z těchto minimalistických barevných „chyb“ konstruuje novou realitu, která může, ale zdaleka nemusí, mít vazbu na „původní“ předlohu.
Kurátorem výstavy, která se koná v Malé galerii Villa Pellé, je Martin Dostál.
Termín: 25. 10. – 11. 11.
Inflace vizuální informace jedenadvacátého století
V lidských dějinách dosud nenastalo tolik významných technických pokroků s globálním informačním dopadem jako v posledních letech. Digitalizace a datová exploze plně ovládla život jednadvacátého století. Spoléháme se na nové technologie, na internetové připojení, na berličku vševědoucího rádce a okamžitého kamaráda, na vox populi v každé kapse. Tím také na nekompromisní dohled boha mobilního signálu. Při chůzi, při obědě, při konverzaci, na návštěvě, při řízení, u práce… Při činnostech, na něž jsme se plně soustředili. Dříve, než započal věk „skloněný“. Věk smombií. Doba vizuální a informační inflace ukazuje, že tolik vjemů nedokážeme plnohodnotně zpracovat. Jsme přistiženi digitálním balastem v plenkách internetové gramotnosti. Co se stane, když nám selže připojení? Zmrzneme, zhloupneme, osamíme, náš svět bude plošší, šedivější, nebo naopak barevnější? A co že to vlastně ztrácíme, spojení, víru, nebo sebe?
Jan Dyntera
-
- Refugees not welcome
-
- Build the wall
O tom, že i abstraktní fotografie může být krásná
Jan Dyntera se dlouhodobě zabývá fotografií. Vnímá ji jako svrchovanou estetickou vizuální formu a současně zkoumá, jak rozšířit její výrazové možnosti. Výsledkem jeho hledání je i aktuální soubor abstraktních, či snad lépe řečeno abstrahovaných fotografií. Tvoří jej různě veliké geometrické obrazce, zřetelně připomínající konstruktivní abstraktní malířství. Geometrie v umění je vždy příznakem hledání řádu a jeho estetickým porušováním, ať už se jedná o vzájemné proporce či o napětí mezi jednotlivými plochami a jejich barevnou skladbou. V tomto smyslu dochází u Dyntery k zajímavým výsledkům, které tento racionální svět umění obohacují o pozoruhodné efekty. Nicméně hrátky s plošnou geometrií ve fotografickém médiu, které směle konkurují či doplňují tradiční malířství, jsou pouze jednou vrstvou umělcovy práce. Tou druhou, svým způsobem zárodečnou, je vizuální pohyb v hlubinách digitálního prostoru a jeho omezeních, ve světě mediálních chyb, tak jak jej vytváří sofistikované grafické, zobrazovací či vyhledávací systémy. Autor se zmiňuje, že jde o koncept, který je evokován zobrazovacími chybami při výpadcích datového připojení při surfování na internetu. Obraz se z původní podoby rozpixeluje, rozpadne na monochromatické plochy. Dochází tak k jisté „dekonstrukci“ obrazu na minimální částečku, kdy původní vyfotografovaný jev zcela zmizí z vizuálního zřetele. Autor pak z těchto minimalistických barevných „chyb“ konstruuje novou realitu, která může, ale zdaleka nemusí, mít vazbu na „původní“ předlohu. Dochází tak pomocí systémových počítačových chyb k podobné situaci, k jaké docházelo v analogickém vizuálním módu u abstraktního malířství při jeho vzniku počátkem desátých let minulého století. Nejde ovšem o závod, ani o dorovnávání pozic malířského a fotografického média, ale o rozšíření možností abstraktního estetického zobrazení jako takového, a v neposlední řadě o lehké upozornění na jistou šalebnost nekonečné záplavy fotografií a stejně nekonečnou potřebu estetického uchopení reality světa kolem nás.
Martin Dostál