Nejnovější obrazy Martina Krajce vznikly přímo na podnět prostorů Villy Pellé. Ve velkoformátových malbách shrnul svoji dlouhodobou malířskou zkušenost, přicházejí se vzrušenými vizuálními zážitky, založenými na suverénní malířské technice a návratných námětech, odkazujících až k počátkům jeho dvacetileté tvorby, ještě před dobu, kdy vstoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, kde studoval v ateliéru Michala Rittsteina.  Během tohoto období dospěl k důmyslnému malířskému pojetí, vycházejícímu z prolnutí uhlové kresby a akrylové barvy, jejž v posledních letech obohatila náhoda, prosazující se důraznými hutnými či průhlednými skvrnami balakrylu, vrhanými spontánně na plátno, položené na zemi po dokončení obrazu. Krajcovy obrazy uvádějí do kolektivního denního snění i vyhrocených osobních vizí, propojují rozmanité, vzájemně vzdálené motivy, jež by se ve skutečnosti společně sotva mohly střetnout. Podněty černají z protichůdných vrstev zrakových zkušeností, někdy zcela bezprostředních, jindy se vynořujících ze zapomnění. V obrazech se křižuje vysoké i nízké, osudové i zanedbatelné, okázalé i prchavé. Provrstvená plátna propojují lidskou postavu s modernistickou architekturou, zátiším i krajinou. Přestože na nich nenajdeme přímé odkazy na vanitas či memento mori, proniká jimi kritický přízvuk, týkají se klamu trvalého, poukazují na dočasnost a pomíjivost krásy i bohatství, vrcholného sportovního výkonu i vypjatého modelingu. Přetrvávají na hraně vytržení, obklopené všude kolem se rozpínajícím zapomněním. Krajcův dialog se stále důrazněji promýšlenými způsoby znázornění jej v letošním roce přivedl do syntetické polohy, v níž rozvinul svoji základní představu „et ipsius mente“. Svými obrazy vyvazuje diváky z každodenní prostřednosti. 

Martin Krajc pro Villu Pellé připravil obsáhlý, dosud nikde nevystavený soubor obrazů, předznamenaný několika zátišími z roku 2022, na něž navazují rozměrné figurální obrazy, v nichž se často zátiší objevuje jako doprovodný motiv, pocházející převážně z letošního roku. Souběžně vznikaly protichůdné soubory, poukazující na hlavní rozpětí autorovy představivosti: rozmlžené pohledy do slavných výstavních síní, vedené přes monumentalizované obrysy dívčích těl, a triptychy, slučující nejrůznější malířské styly od baroka a rokoka po dnešek. Mezi těmito opačnými výrazovými polohami se v posledních letech odbývá  Krajcova tvorba, stavící jej na jedno z předních míst mezi současnými figuralisty.           

Kurátor výstavy: Karel Srp