Kristína Mésároš: PRODIGY 28. 11. – 11. 1. 2026 První ucelená výstava slovenské malířky
Kristína Mésároš: PRODIGY 28. 11. -11.1. 2026
Obrazy Kristíny Mésároš (1981) působí jako zvláštní snové koláže zrozené z podvědomí. Paměť v nich hraje stejnou úlohu jako přítomnost. Čas se tu mění v barevnou mozaiku, v různě rozkládaný a opět skládaný svět pohybující se ve své inscenované magičnosti mezi konkrétní vzpomínkou a mizejícím snem. Hodnota času se tu sčítá do velmi osobních, místy až intimních vzorců, jejichž výsledek autorka překlápí do jazyka malby. Něco je tu odkryto, něco moudře setrvává ve své provokující skrytosti a podprahově tak dráždí divákovu vlastní představivost. Předmětnost, do které patří figura i krajina, se tu proměňuje v efemérní narativ imaginativních objektů. Ty se v obrazech spíše zjevují, nežli zpřítomňují. Zatímco „jádro“ těchto „objektů“ přečteme z hlediska znakové konvence jako cosi známého, povědomého, už obrys a s ním povrch věcného stavu má jakousi dynamicky vlnivou a zároveň transparentní, těkavou auru. Tato aura tentýž objekt (figuru, krajinu, předmět) rozpouští v jakousi nepevnou substanci, která prostupuje okolním rámcem, nebo se v něm vytrácí, sublimuje. Okraje předmětů i okolí jsou mlhavě nepevné. Prostupují se, protože jejich logika není fyzikální, nýbrž snová.
Na starších obrazech je tento vztahový posun řešen autorsky jinak, totiž vyostřením kontrastu mezi fotografickou či grafickou povahou figur a jejich očividně cizorodým zapojením do obrazového rámce. Tento formální kontrast blízký koláži staví na polaritách statické, takřka dokumentární povahy figur a živelného, nepřehledného pohybu okolí. Deklaruje princip, který je podstatný a nosný, i když v provedení rafinovanější, také v současné tvorbě Kristíny Mésároš. Je jím reflexe lidské bytosti jako akumulátoru mimovolné paměti, tedy něčeho, co nevědomě sbírá a kumuluje podněty různého druhu a různé emoční kvality či zátěže. Tato zdánlivě statická entita je „hozena“ do dynamického chaosu časoprostoru, v němž však díky svému vědomí a především podvědomí sama vytváří jiný druh pohybu.
Vznikají pohyby uvnitř pohybů. Pak je ovšem zcela relativizováno v podstatě cokoliv, co by mohlo být vnímáno jako vyloženě „statické“, neboť lidská bytost generuje, ať chce či nechce, vnitřní pohyb, který vykazuje jak lineární, chronologické struktury, tak ty, jež se opakují a cyklicky vracejí. Tento vnitřní pohyb, nazvěme ho ontologickým, sám nemá zcela jasné pojmosloví, neboť rozumová reflexe tu figuruje jen jako jedna z jeho podčástí. Proto se pojmy nekryjí s objekty vnímání ani s jejich obrazy, respektive nedochází k jejich přesnému překrytí, nýbrž tu vzniká významný prostor právě pro svobodnou imaginaci, která se zdá být pro skutečné poznání daleko zásadnější nežli rozum. Jediné, co zde tedy nakonec simuluje statickou konstelaci obrazového jevu, není lidská bytost, nýbrž ošálený a podvedený rozum, který se snaží v logice své podstaty o zastavení toho, co spatřuje, tím, že spatřené vyhodnotí a založí do statické databanky – archivu poznání. Do jakéhosi muzea, v němž vše odpovídá předem stanovenému řádu. Svět jako konstrukce poznání je však v zásadním kontrastu s živou a vitální povahou malířského díla Kristíny Mésároš. Proto v této souvislosti hovoříme o magickém či podvratném realismu, kdy vnější popis odkazuje na vnitřní procesy. Odtud také název výstavy PRODIGY ve smyslu zázraku či skrytého tajemství.
Pro autorku je důležitý kontakt se svým bezprostředním okolím, v němž nachází skryté vstupní brány do paralelních světů imaginace. I nepatrné detaily, náhodné věcné či figurální konstelace, nepatřičná setkání, krajinná zátiší nebo čistě barevné vztahy náhle kouzlí svět, který se plně osvobozuje od tíže reality. Sdílíme tu radost z vlastní tajemné a mnohoznačné přítomnosti, ale cítíme i její stinné, nepochopitelné stránky: „Říše imaginace je depozitář, který vytváříme během bolestného přechodu od principu slasti k principu reality (…),“ říká Sigmund Freud, čímž přesně pojmenovává obrysy magického realismu v jeho cykličnosti a historické nevyčerpatelnosti. Proto Kristínu Mésároš fascinují proměny míst, v nichž mizí jasné, rozlišitelné kontury popisu, protože jsou v celé své jevové podstatě přepisovány do jiné registrace, v níž jako hlavní činitel vystupuje podvědomí. A to vidí věci jinak.
Kristína Mésároš (1981) je jedna z nejvýraznějších slovenských figurálních malířek, která má blízko k projevům magického realismu. Právě tato tendence zařazuje autorčino dílo do širšího kontextu středoevropské malby. V letech 2000–2006 absolvovala Vysokou školu výtvarných umení v Bratislavě (Katedra grafiky a iných médií), v roce 2009 pak studijně pobývala na Lasalle College of Arts v Singapuru. V rámci postgraduálního studia se vrátila na VŠVU do Bratislavy (2008–2015). V letech 2008 a 2009 byla nominována v na Cenu pre mladých umelcov v rámci ocenění Maľba 2008 a Maľba 2009, udělovaného MK SR. V roce 2009 se stala finalistkou Strabag Artaward International ve Vídni a v roce 2013 finalistkou soutěže Maľba roku 2013 (galéria Nedbalka, Bratislava). V současné době žije a působí v Rakousku. Její práce byly zařazeny do prestižního výběru slovenské současné malby v rámci rozsáhlého knižního projektu Maľba SK (Slovart, Bratislava 2022). V témže roce vyšla autorce bilanční monografie (Niet rieky bez kameňov, Bratislava, 2022). Naposledy jsme se s jejími díly mohli setkat na samostatné výstavě Počiatok v prostorách Danubiana Meulensteen Art Musea (2024–2025). Projekt PRODIGY ve Ville Pellé je první velkou samostatnou výstavou Kristíny Mésároš v Praze.
kurátor: Petr Vaňous
