Historie
Historie budovy
Vilu postavil v letech 1889–1890 architekt Rudolf Koukola na zakázku pro Marii Knoblochovou. Je součástí významného širšího urbanistického celku reprezentativních vil konce 19. a začátku 20. stol. při Slavíčkově ulici a patří mezi nejznámější vily v této diplomatické a rezidenční oblasti, která se rozkládá od křižovatky Špejchar až ke Královské oboře.
Novorenesanční vilu navrhl roce 1889 pro svou tchyni a vdovu po Karlu Knoblochovi, majiteli libeňského „Anglického“ pivovaru, Marii Knoblochovou (vedena v matričních záznamech jako první majitel vily) arch. Rudolf Koukola. Stavba i s přiléhající zelení a oplocením byla v roce 1958 zapsána na Ústřední seznam nemovitých kulturních památek. Objekt s bohatou sgrafitovou výzdobou fasády a se zbytky zachované štukové dekorace vnitřních prostor.
Stavitel a architekt Koukola (* 1859 Benešov) byl synem stavitele Josefa Koukoly a vlastnil ovocný – údajně hruškový – sad v Bubenči poblíž křižovatky na Špejchaře, který vyženil. V jeho místě v letech 1889-1890 vystavěl rodinnou novorenesanční vilu[1] pro vdovu po majiteli libeňského „Anglického“ pivovaru, Karlu Knoblochovi a jejích šest dětí, z nichž Koukolova manželka Klementina (*1872) byla nejstarší. Tchyně Marie Knoblochová byla v pobytových přihláškách i v matričních záznamech z let 1890-1905 vedena jako první majitelka vily. Hned naproti Knoblochovic vily Koukola postavil v roce 1893 pro sebe a svoji choť Klementinu hrázděnou vilku a zbývající parcelu prodal Stanislavu Suchardovi na stavbu jeho staré vily s ateliérem (Slavíčkova 15). Vilu v roce 1900 Knoblochová prodala Luise Vondráčkové, opustila ji však až v roce 1906, kdy se přestěhovala do nově postavené vilky (Slavíčkova 19) vedle letního vily dcery Klementiny a tchána Koukoly. Tam o rok později 29. prosince 1907 zemřela na infarkt.
V letech 1919–1920 zde bydlel patrně nejslavnější obyvatel vily po němž je dnes vila i přilehlá ulice pojmenována. Francouzský generál Maurice César Joseph Pellé (1863–1924), velitel francouzské vojenské mise v Československu a později, v letech 1919 až 1921, náčelník československého Hlavního štábu branné moci. S Čechami ho pojila nejen vojenská služba a diplomatická činnost, v roce 1921 se oženil s Jarmilou Braunerovou, neteří malířky Zdenky Braunerové a vnučky politika Dr.Braunera, s níž měl dceru Marishku Pellé. Rodina jeho manželky má vilu ve středočeských Dobřichovicích (taktéž Pelléova vila). Generál Maurice Pellé zemřel v roce 1924 v Toulonu, pohřben v pařížské Invalidovně.
Architektura budovy
Vila je projektována jako podsklepená patrová stavba se zvýšeným přízemím. Vstupní západní průčelí je v ose zdůrazněno mohutným, avšak noblesně vystupujícím rizalitem osazeným bohatě zdobeným balkonem. Východní průčelí se po celé své délce otevírá do zahrady mohutným portikem s dvěma terasami a čtyřmi pilíři. Takto řešená lodžie, kterou i s terasou v roce 1932 přistavěla firma Matěje Blechy, je elegantně zakončena do středu umístěným předsazeným schodištěm. Obě zbývající boční průčelí mají pouze mělké rizality. Stavba i přes mohutnou hmotu fasády s bosáží působí odlehčeně a dohromady s velmi kvalitními architektonickými detaily, štuky i prvky tvoří nezaměnitelný celek. Na rozdíl od starších vzorů, jako byla nedaleká Lannova vila, nemá stavební články kamenné, ale pouze štukové.
K budově patří dnes také vzrostlá zahrada, která je pozůstatkem východní část původně jednotné veliké obdélné zahrady. Od původní části je dnes oddělena živým plotem. Zahrada je při ulicích obehnána původním pilířovým oplocením s poli prutového kovaného plotu s neorenesanční ornamentikou. Z ulic jsou v oplocení prolomeny vstupy se dvěma brankami a původní dvoukřídlou kovanou branou.
Objekt budovy konírny byl pojednán jako přízemní stavba na půdorysu písmene L. s ustájením pro šest koním , hnojištěm a remízou pro dva kočáry. V křídle kolmém k ulici byl malý byt s kuchyní pro kočího. V nároží pak byly umístěny zaklenuté stáje. Domek zastřešen valbovou střechou s břidlicovou krytinou. Fasáda opatřena mělkou pásovou bosáží, okna se suprafenestrami. Budova konírny vznikla současně s vilou, v letech 1919-1920 adaptována na dva byty arch. Josefem Dnebovským. Objekt byl od roku 1969 parcelně od zahrady oddělen a opatřen vlastním čp. 106. Díky nešetrným stavebním úpravám v průběhu 70. a 90. let 20. stol. byla v r. 2012 sňata z objektu bývalé konírny památková ochrana.
Současnost Villy Pellé
Vila později přešla do majetku obce. V letech 1978 až 2001 zde sídlila mateřská školka, jejíž provoz vzhledem k odlišnosti provozu minulého znamenal množství necitlivých úprav, které zasáhly do původních interiérů objektu, například proběhly změny poloh příček, rozšíření sanitárního zázemí a vybavení, odstranění původních vlysových podlah, které byly nahrazeny linoleem a koberci, odstranění původní štukové výzdoby v sálech.
V roce 1994 začala obec z důvodu vysokých architektonických kvalit vily uvažovat o celkové revitalizaci a vůbec využití celého objektu ve prospěch společenského a kulturního využití. V témže roce byla na průčelní fasádě domu osazena pamětní deska věnovaná památce generála Maurice Pellého. O rok později v roce 1995 pak došlo k jejímu slavnostnímu odhalení za přítomnosti zástupců Velvyslanectví Francouzské republiky.
V roce 2001 byl provoz mateřské školy vzhledem k nedostatku dětí shledán jako nerentabilní a ukončen. Stavební povolení bylo vydáno v roce 2002 na projekt, který vypracovala architektonická kancelář CASUA. Hlavním principem rekonstrukce bylo navrátit domu původní prostorový koncept jednotlivých salónů v přízemí a prvním nadzemním podlaží ve prospěch velkých výstavních prostor a to i za cenu odstranění některých příček z první rekonstrukce v roce 1978.
Takto citlivě restaurovanou vilu provozovala od roku 2003 obecně prospěšná společnost Pelléova vila, založená Městskou částí Praha 6 a Nadací Milady a Jiřího Anderlových. Objekt pak více než deset let sloužil jako muzeum věnované obrazům, grafikám, kresbám, které vznikly během šedesáti let tvorby významného českého výtvarníka a grafika Jiřího Anderleho a které doplňovala jeho sbírka primitivního afrického umění. Galerie Anderle ukončuje svoji činnost k datu 30. března 2014 ukončením partnerství ze strany radnice. Zakladatelům se totiž nepodařilo shodnout na koncepci, jak vilu na atraktivním takto místě využívat dál, radnice nadaci vytýkala, že nedokázala upoutat veřejnost a do krásné vily přilákat více návštěvníků, stejně jako neprůhlednost financí.
Aktuálně je objekt v majetku MČ Praha 6 (využívá vilu mj. jako obřadní síň). Novým provozovatelem vzešlým z výběrového řízení je od září 2014 nestátní spolek Porte, jako nezávislá a dobrovolná organizace, která od doby svého vzniku zorganizovala desítky volnočasových, kulturních akcí, mimořádných uměleckých výstav v ČR i zahraničí, koncertů, ale i speciálních programů pro seniory (Fresh Senior) nebo děti a mládež (Ateliér Pellé). Členové jsou odborníci z různých oborů s humanitním, technickým i sociálním vzděláním. Nedílnou součástí aktivit Porte je podpora charitativní činnosti a pomoc potřebným. Porte získává prostředky na svoji činnost z darů, grantů, dotací a vlastní činností.
