WALL STREET
Graffiti v Česku opisuje podobnou křivku jako všude jinde ve světě. Z ilegální šedé zóny se dostalo do výstavních síní a galerií. Do postkomunistické republiky na periferii Evropy ho spolu s přísným berlínským stylem přinesli „věrozvěsti“ z Německa hned po Sametové revoluci a brzy se tu navzdory nedostatku informací i prostředků k jeho vytváření usadilo natrvalo. Od začátku se stalo nejen symbolem svobodné západní kultury, ale i jedním z generačních způsobů jak se vymezit vůči špíně zanedbaných fasád a echu doznívající diktatury policejního státu.
Během divokých 90. let se postupně objevolaly první zásadní crew, pilovaly styly a přicházely vlny nových writerů, jejichž věk se stále snižoval. Konec dalšího desetiletí přinesl velké festivaly, přehlídky a výstavy. Zásadní byl především mezinárodní projekt Městem posedlí vytvořený v roce 2012 týmem kolem vysočanské Trafačky pro Galerii hl. m. Prahy. Graffiti bylo v té době stejně tak součástí reality všedního dne, jako novou vizuální energií, která se infiltrovala do prostoru otevřené umělecké scény. Dnes už je její neoddělitelnou součástí a někteří z autorů s kořeny v graffiti patří ke sledovaným aktérům české výtvarné současnosti.
Obě sféry – pouliční i institucionální – fungují jako spojené nádoby, autoři, kteří začínali se sprejem v ruce, se úspěšně etablují a získávají respekt i za zdmi galerií. Někteří úplně opouštějí komunitní jména, jiní je používají jako odkaz na své začátky a původ, další dál skrývají svojí identitu. Není výjimkou, že bývalí writeři absolvují střední nebo i vysoké výtvarné školy a prosazují se nejen jako volní umělci, ale také v grafickém designu nebo třeba architektuře. Graffiti se prostě – ať už přímo nebo jako formativní zkušenost otiskuje do celé řady vizuálních oblastí a více či méně zřetelně ovlivňuje každodenní život. A tak se objevuje postgraffiti.
Kolektivní výstavní projekt Wall Street připomíná desetileté výročí kultovní expozice Městem posedlí, k níž se také volně vztahuje. Soustředí se tentokrát čistě na domácí komunitu s ambicí reflektovat posun, který za poslední roky na výtvarné scéně ohledně bývalých writerů nastal, a představit je v trochu jiném kontextu. Základ autorské sestavy tvoří legendy českého graffiti, jež se iniciačního projektu účastnily, i několik dalších autorů, kteří se vyprofilovali v mezidobí uplynulé dekády. Klíčovými slovy jsou tak jako na ulici především individualita a skills. Expozice je zaměřená hlavně na malbu, dílčí roli hrají ale i objekty a instalace. V členitém prostoru galerie kombinuje závěsné obrazy s několika piecy vytvořenými symbolicky přímo na stěny.
Název podvratným způsobem kombinuje dva základní anglické termíny charakteristické pro tuto sféru vizuální kultury – wall (zeď) tedy typický prostor pro umisťování tagů i pieců a street (ulice) coby výchozí složka městského teritoria, které slouží jako otevřená „galerie“ pouličního umění. Zároveň jde samozřejmě o určující část identifikačního výrazu street art. Kompletní lehce ironizující pojmenování Wall Street, které odkazuje ke slavné manhattanské ulici, kde trvale sídlí New York Stock Exchange, tedy americká burza, na jednu stranu naznačuje, že ani graffiti během let neuniklo monetizaci a stalo se jednou z globálních investičních a sběratelských komodit, ve druhém plánu ale i fakt, že také většina autorů působí na dnešní scéně na profesionální bázi.
Projekt nestojí na předem vymezené tematice nebo formálním přístupu, ale podobně jako původní výstava chce obsáhnout zásadní výrazové proudy, ať jsou to abstrakce, exprese nebo realistické tendence a je zaměřen především na silný autorský projev. Výběr prací je ale koncipovaný tak, aby nejen představil výtvarné individuality, ale zároveň naznačuje také inspirační zdroje jejich prací, z nichž nejvíc zastoupené jsou písmo, ikonografie města nebo třeba cartoons a komiksová estetika. Cesty, rukopis a techniky či přístupy zúčastněných umělců se liší, ale navzájem je spojují originalita, komunitní respekt a především skutečnost, že se jim daří přesvědčivě oscilovat mezi veřejným prostorem a galerijním provozem. Přestože se expozice skládá z několika svébytných celků, dohromady naznačuje proces proměny graffiti z původní „divoké“ podoby v optiku, která se různými způsoby projektuje do současného umění.
Kurátor výstavy: Radek Wohlmuth
