Villa Pellé

Výstava Holotropního umění – Giger, Grof, Grofová, Hoffmannová, Venosa a Placht – HOJARASCA / 29. 9. – 8. 10.

Holotropní umění jako vyjádření vnitřního procesu a transformace – název jednoho z témat letošní Mezinárodní transpersonální konference, která se bude konat v září tohoto roku v Praze. Jako součást programu nechybí ani výstava holotropního umění představitelů světové, ale i české scény. Ze světové představí svou tvorbu Alex Grey, který je zároveň jedním z hlavních mluvčích konference. K vidění budou také díla H. R. Gigera, jehož tvorba byla také odrazem jeho psýché a vznikala na základě holotropních stavů. Poprvé pak budou mít návštěvníci možnost vidět výtvarná díla Stanislava Grofa, ilustrující perinatální, prenatální i transpersonální zážitky. Z dalších umělců jmenujme aspoň tyto: Martina Hoffmannová, Roberto Venosa, Otto Placht a řady dalších | www.itcprague2017.org, www.holos.cz

Největší část výstavy zabírají originály českého „malíře džungle“, který zná ayahuaskovou ceremonii a jeho obrazy často vycházejí z mimořádných stavů vědomí.

Sám k tomu tolik:
Divoké rostliny hrají v mém životě a v domorodém prostředí důležitou roli. Jsou průvodkyněmi na astrálních cestách do magického světa šamanů. Tam mají své duenos-vlastníky a potencias-síly. Coby umělec je užívám spíš jako výtvarný prostředek a zdroj inspirace. Vyžaduje to znalosti a respekt. Barviva, která z nich získávám, mě přirozeně spojují s duchem matky džungle cestou vlastní svobodné imaginace. Otevírají mi smysly a pomáhají vnímat i mimosmyslově. Prožívám s nimi své příběhy i indiánské mýty a vnímám tak pomíjivost i věčnost cyklu života a smrti. V noci se s rytmem pralesa rozezní icaro – magický léčivý zpěv Meraya. Malování přírodními barvami mi pomáhá udržet si osobní integritu v neuvěřitelných sférách Mundo del Ayahuasca, který ovládá život ayahuasquera. Tento svět se stal středem zájmu vědeckého zkoumání a terapeutickým nástrojem psychomagie a moderní psychiatrie. Prostřednictvím rostlin můžeme objevovat cestu k harmonii s přírodou i s námi samými. Pro umělce to ale může být i sporný nástroj inspirace. Na jedné straně se mu otevírají brány vnímání a zdroj tvořivosti. Na straně druhé ho zážitek džungle vede směrem k univerzálnímu, ve kterém už individualita neexistuje. Vznikající artefakty tak mohou snadno pozbýt originalitu, která je esencí současného umění Západu a stát se tak spíše záznamem opakujícího se vizuálního schématu. Není pro to lineární vysvětlení. Kultura lidstva tak, jak ji vnímá a popisuje západní umělecká historie, je spirituální evolucí. Šamanská tradice je oproti tomu stále táž, původní duchovní cesta, která se odehrává po tisíciletí beze změn. Stejně jako je ayahuasková ceremonie uměním sama o sobě a není proto důvod ji transformovat v Umění. Domnívám se, že rostliny mi zde opět pomáhají překonat toto dilema. Když maluji, tak nejen vidím jejich barvy, ale vnímám i jejich energii, cítím jejich vůni, chuť, dotýkám se jich a občas se mi zdá, že je slyším vyprávět o svém údělu ve světě lidí. Používám smysly, abych je vědomě transformoval v jinou realitu a učil se o ní skrze její znovuobjevovaní ve vizuální paměti. V současné době vyzývám všechny živly ke spolupráci. Nechávám tvořit slunce, sucho, vítr i vodu. Pracuji se svým nativním pomocníkem, abych dokázal rychle reflektovat ducha džungle bez toho, abych se topil ve svém vnitřním světě. Používám pucutti a ještě mnoho různých rostlin, které čekají na to, až se stanou spolutvůrkyněmi … Je to příroda sama, která tak tvoří a my to umožňujeme tím, že jen vytváříme rám již existujícího obrazu.
Fascinující mýtus Amazonie mizí před očima a následuje tak zákony džungle a přežití… Zažívám to dnes a denně ve svém ateliéru na břehu jezera Yarinacocha.
26.9. 2017, Otto Placht

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *