Antonín Střížek: Svět od vedle 30. 6. – 16. 8.

Antonín Střížek patří k „zakladatelské“ generaci nové vlny malby z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Do širokého povědomí se zapsal obrazy s postavou Karla Hynka Máchy putujícího krajinou, domácích zvířat sledujících kometu, monumentálními zátišími s šicími potřebami či obuví. Velmi záhy si obsadil oblast, ve které realistický pohled  prostupuje jemná absurdita, vtip a nadsázka, obracející znázorňované k dnešku a stvrzující či převracející zvolený význam. Střížkovy obrazy upoutávají silou přímého výtvarného výrazu, osobitým sdělením a soustavným pohledem pod povrch běžného, zdánlivě bezvýznamného. Nově přehodnocují ustálené oblasti výtvarného umění: figurální malbu, krajinu i zátiší. Staly se zdroji obsáhlých smyslových podnětů, které prodlužují jejich život a vkládají do nich svébytný smysl. Jde o svět, který díky obrazům přetrvává, neztrácí se v zapomnění, i když vnější realita, která jej mohla inspirovat, zmizela kdesi v nedohledu. Na Střížkových obrazech zůstává ve stálé přítomnosti.        

Nejnovější výstava Antonína Střížka přináší průřez jeho obrazy a kresbami z posledních let s důrazem na současnou polohu. Noční městské výjevy, baladické, opuštěné krajiny, na dřeň oproštěné interiéry, rozměrná květinová zátiší, vzpomínky na staré telefonní automaty poskytují vhled do autorova důvěrného světa, který je divákům tak blízký, jako by v jeho sousedství žili. Výstavu, uvedenou staršími zlomovými obrazy Židle (2020) a Koupelna (2020), uzavře letošní soubor prací nazvaný Bauhaus, jenž je volně ovlivněný Triadickým baletem Oscara Schlemmera. Střížek jimi vystupuje z oblasti osamění, příznačné pro jeho starší díla. Daleko více než v předcházejících desetiletích se nechává prostoupit mnohoznačnými smyslovými dojmy, načerpanými i z nejrůznějších cest, které rezonují se společným laděním obdivovatelů jeho provzdušněných obrazů, vyvolávajících dojem – ať znázorňují jakýkoli námět –, že se vznášejí mezi nebem a zemí.  

Střížkovými obrazy vstupujeme do prostředí, které sice máme na dosah ruky, ale již se jej nemůžeme dotknout, které se někdy nachází přímo před námi, ale kdyby nebylo znázorněné, prošli bychom kolem něj bez povšimnutí. Jeho práce však vypovídají o něčem podstatnějším: o hodnotě obrazu samého, dotýkají se podmínek a předpokladů vlastního znázornění, jež se sice zdají být samozřejmé, nicméně vyrůstají z hluboké malířské zkušenosti s tvarem, barvou a kompozicí.        

kurátor: Karel Srp