Koule v názvu této výstavy je symbol. Malíř Jakub Matuška aka Masker jím reaguje na pocit, který ve středním věku určitě vnímá mnoho z nás. Domněle nekonečný večírek mládí skončil. Čas se rozkrájel na sled pracovních termínů a rodinných povinností. Dokonce i slovo „dovolená“ nabylo bolestivě pravého významu.  Starosti všedního dne však (ještě) neodplavily touhu po svobodě a seberealizaci. Nesobecky založeným bytostem v takové situaci nezbývá než přijmout, že na „cestu ducha“ se vypraví teprve poté, co přivezou děti z kroužků, nakrmí je, vykoupou a uspí. A to je pouze fragment životní reality, již nelze obcházet, aniž by to bylo někomu na úkor. Maskerovy obrazy jsou alegoriemi pocitů, které ho v této životní fázi ve svých rolích umělce, partnera či otce provázejí. Jako duchovně založený člověk nepřestává uvažovat o tom, nakolik je „koule“ nových starostí zkouškou, v níž opět máme obstát. Ale co my víme, třeba nakonec stejně skončíme „pádem do propasti“.

Pro výstavu ve Ville Pellé vytvořil Masker nové série obrazů a kreseb. Nestěžuje si v nich na svůj úděl. Pouze se nechává unášet představami, v nichž se civilní situace prokazují jako součást širšího rámce. Výstava Koule aneb cestou k propasti mineš deset kamenů sleduje téma „rovnováhy“, o níž jednotlivec neusiluje pouze pro sebe samého, ale rovněž ve vztazích se svým okolím. Obojí je navzájem propojené a člověka ze všech stran obklopuje.  

Hlavní postavou výstavy („hrdinou“ ho raději nenazývejme) je muž. Lépe řečeno muži. Vnitřní komunikaci se sebou samým totiž Masker zobecňuje a svými obrazy v důsledku vypovídá o vztahové a emocionální proměně muže ve fázi transformace jeho společenské role. Pryč jsou časy, kdy muž byl jediným živitelem a veřejným mluvčím rodiny, natož aby se dál mohl cítit shůry povolaným strážcem patriarchálního řádu. Nejistoty, které ho v této situaci čekají, před něj však nestaví pouze nové povinnosti, ale umožňují mu vstoupit na neprobádaná území ohleduplnější a empatické „nové maskulinity“. Na této cestě ho čekají překážky, s nimiž si často musí poradit poprvé v životě. Maskerovi muži jsou groteskně neduživí, nedobrovolně tančí se svými stíny, modlí se, ale zjevně už ne pouze za sebe. Vedle toho se v obrazech objevuje motiv rodiny, která podmínky pro tuto změnu vytváří, či k ní alespoň přispívá. Třebaže Maskerovým podnětem k novým malbám a kresbám byla jeho vlastní životní situace, odpovídá způsob, jakým ji nahlíží, širší změně přístupu muže ke svému okolí.

Nezúčastněnost technického provedení, kterého Masker dosahuje i prostřednictvím digitálních úprav bezprostředního kresebného zárodku, je dlouhodobým paradoxem jeho přístupu. V tomto směru Masker jako by nadále prozkoumával identitu malby v epoše, kdy naši obraznost utvářejí stroje, a malíř na to musí nějak reagovat. Na druhou stranu takový postup umožňuje Maskerovi být osobní a zároveň se do jisté míry od osobní roviny distancovat a získat nad ní nadhled. Popová barevnost, podtržená pastelovými odstíny rámů, spolu se stylizací, která dodnes nezapře Maskerovo poučení street artem, přispívají k celkovému vyznění celku, jež navzdory seriózním tématům nepostrádá humor. Masker nemaluje trýzně muže středního věku s plačtivým (sebe)dojetím a sentiment ochucuje špetkami karikatury, díky níž se jeho obrazy obohacují o další emocionální vrstvu. Jinak to ani nejde, protože se nelze brát nekonečně vážně. Přinejmenším by to nebylo vlastní Maskerovi s jeho uměleckou historií, v níž nikdy nebyla nouze o pitoreskní vyobrazení člověka v jeho životním prostředí.    

Jakub Matuška aka Masker (nar. 1981) se na české umělecké scéně pohybuje od poloviny nultých let. První samostatnou výstavu měl již jako student ateliéru Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v pražské etc. gallery (2005). Před absolutoriem v roce 2009 ale uspořádal i výstavy v dalších pražských nonprofitních  výstavních prostorec h: v Trafačce, A. M. 180, Galerii Jelení či Karlin Studios. Kromě závěsných obrazů a kreseb se v té době věnoval i murálům a tvorbě objektů. Do zorného pole široké i odborné veřejnosti se v této době dostával také prostřednictvím účastí na velkých kulturních akcích, jakými byli skateboardový Mystic Cup (2005-2007) a streetartový festival Names (2008), nebo na přehlídkách současného umění typu Prague Biennale (2007) či Tina B (2006, 2008). 

Na přelomu desetiletí si Maskera povšimli pořadatelé uměleckých soutěží pro nastupující uměleckou generaci. Po výběru mezi finalisty Ceny kritiky za mladou malbu (2009) a Ceny Jindřicha Chalupeckého (2010) se v roce 2011 stal laureátem Ceny 333 vyhlašované Národní galerií v Praze. V průběhu následujícího desetiletí se kromě Galerie výtvarného umění v Chebu a Red Gallery v Londýně pravidelně prezentoval v pražské DSC Gallery, která ho obchodně zastupuje. Ze spolupráce s Galerií Dukan vyplynuly jeho výstavy v Paříži (2014) a Lipsku (2017). Koule ve Ville Pellé následuje krátce po výstavě Až křídla vlaštovek vyhladí žulový kvádr z povrchu zemského, kterou Masker na počátku letošního roku uspořádal v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. V souvislosti s ní mu vyšla průřezová knižní monografie.

Masker žije a pracuje v Praze.  

jakubmatuskaakamasker.com

Jiří Ptáček

Výstava potrvá od 18. 10. 2023 do 7.1. 2024