LADISLAV SITENSKÝ JE STÁLE SEXY

Galerie Villa Pellé prezentuje od dnešního dne méně známou tvorbu fotografa Ladislava Sitenského. Na výstavě s názvem Sexy Sixties láká na snímky představitelů divadelní i hudební scény z období 60. let, z doby lehkého uvolnění poměrů v Československu, doplněné o vybrané koláže a abstrakce, které k Sitenského tvorbě bezpodmínečně patří. Jeho tvorba přesahuje hranice různých žánrů – portréty, města, přírodu, abstrakce – všechny však spojuje radost ze života a zachycení reality bez nadsázek a sentimentality. Výstavu v Galerii Villa Pellé je možné navštívit do 12. ledna 2020, od úterý do neděle, vždy mezi 13 a 18 hodinou. „Ano, vášnivě rád fotografuji, ale možná jen proto, že na nic jiného nemám” řekl Ladislav Sitenský v jednom z mnoha rozhovorů v nichž popisuje své neuvěřitelné  životní  osudy,  lidskost a osobní nasazení – vše co přispělo k tomu, že se už za života stal legendou. Během svého života vystřídal více než 60 fotografických přístrojů a nafotil téměr půl milionu snímků. I proto jednotlivá tvůrčí období Sitenského tvorby korespondují s jeho životní cestou, která měla na dílo zásadní vliv a v celé jeho tematické šíři tvoří nevídaný časosběrný záznam.

 

Největší proslulost mu přinesly cykly černobílých fotografií, na kterých věrně zachycuje život českých pilotů ve Velké Británii během a po druhé světové válce. Nesmrtelnými se díky jeho hledáčku staly fotografie pařížských zamilovaných párů nebo přírodní scenérie. „Jeho snímky jsou autentické, prožité, osobní a vlastně nekonečně laskavé a upřímné, je rozený vypravěč, rychlý glosátor, novelista a romanopisec – esejista našich životů a naší doby“ psal Zdeněk Kirschner v Sitenského nekrologu. Cit pro situaci a prostředí, který prokázal již mnohokrát předtím, vkládal Sitenský i do fotografií osobností a okamžiků, které jsou provázány s interpretačním uměním. Nešlo však pouhé pozlátko nebo omámení smyslů, jak by se mohlo zdát, ale o zachycení obyčejných momentů z každodenního života umělců v podobě okouzlující portrétní fotografie. Ladislav Sitenský v období, ze kterého je i  představený výběr děl ve výstavě a je obsaženo i v samotném jejím názvu, zvěčnil dlouhou řadu československých celebrit, při jejíchž výběru prokázal mimořádný dar vkusu a elegance, dokázal zachytit jemné osobnostní nuance portrétovaných v nestárnoucích až elektrizujících fotografiích. V jeho hledáčku se tak objevili hudebníci Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Jiří Suchý i Šlitr.

 

Ve spolupráci s vnučkou Ladislava Sitenského, Adélou Kándlovou se týmu galerie podařilo sestavit exkluzivní výběr fotografií, které hrdě reprezentují Sitenského tvorbu, a která směle doplňuje a navazuje na výstavu Jiřího Šlitra odehrávající se v horních patrech galerie a volně tak dokresluje výjimečnost a atmosféru tehdejší na talent nezvykle bohaté doby, jejíž intenzitu a význam dokážeme plně docenit až nyní.

 

 

LADISLAV SITENSKÝ / 1919 – 2009 – byl český architekt a klasik české fotografie, narozen 7. srpna 1919 v Praze na Královských Vinohradech. Vedle Ericha Auerbacha patřil k hlavním českým fotografům 2. světové války. Vystudoval pražské reálné gymnázium (1930 – 1938), už zde začal fotografovat spolužáky a učitelský sbor. V roce 1938 nastoupil na fakultu architektury ČVUT a současně navštěvoval kurz architektury na Francouzském institutu Ernsta Denise, kde získal stipendium ke studiu v Paříži u slavného architekta Augusta Perreta (autora divadla na Champs-Élysées v Paříž 1911–13; kostela Notre Dame du Raincy nebo kostela sv. Josefa a celého centra města Le Havre 1945–54, které je od r. 2005 na seznamu světového dědictví UNESCO), kam odjel z okupovaného Československa roku 1939. O rok později se přesouvá do Británie kde ja na základně v Duxfordu, přidělen ke vznikající 312. čs. stíhací peruti RAF britského královského letectva kde měl na starosti fotokulomety a také se potkává s prezidentem Benešem. Po válce fotografoval propagační snímky pro ministerstvo obchodu a zdravotnictví a pro Čedok. Snímky z průběhu války od roku 1946 zveřejňoval v leteckých časopisech (Rozlet aj.) a obnovoval spolupráci s časopisy, ve kterých publikoval před válkou. Stěžejními tématy se postupně stává krajina a Praha. Roku 1948 vyšla jeho první kniha Peruť 312, která však po komunistickém převratu skončila ve stoupě. Přesto pokračuje ve fotografické práci na volné noze a publikuje i v zahraničních časopisech, přispívá do knih s válečnou tematikou, pragensií, o horách a dalších. V roce 1958 byl oceněn Zlatou medaili na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. Na sklonku života v říjnu roku 2007 mu byla prezidentem republiky Václavem Klausem udělena Medaile za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění, umírá v 90-ti letech dne 14. listopadu 2009 v Praze. Podle Ladislava Sitenského je pojmenována planetka č. 5998, kterou objevil v r. 1986 astronom Antonín Mrkos.

 

Kurátorka výstavy
Martina Vaverová