Procházka šerem s Alžbětou Skálovou

Umění to dnes může být mnoho věcí. Málokdo ovšem dokáže vytvářet obrázky a v nich tajemné scény, jako Alžběta Skálová. Výjevy ztracených až lehce distopických krajin a prostor, které odnesou diváka z jeho bezprostřední reality, paralyzují, umožní zastavit a zapojit se, nikdy vás nenechají chladnými. Někdy jen na minutu, někdy déle, ale vždy probudí jakýsi druh nepopsatelných emocí, paměti nebo intuice, což je v dnešním světě opravdu hodně. Čím déle se budete dívat na její energické práce, tím více a hlouběji se do nich budete chtít ponořit, spřátelit se s rozmanitými postavami a tvorečky, vstoupit do těch nejkrásnějších scenérií a hravých momentů. Vítejte na naší čerstvé letní výstavě!

Na výstavě s názvem Chůze v šeru představí v dosud největším rozsahu zejména svoji volnou tvorbu, rozbíhající se mnoha směry. Ta je základem i pro její imaginativní a ceněnou tvorbu ilustrační, která v expozici bude ukázána v celém tvůrčím procesu od skicáků po originály ilustrací a přípravných kreseb. „Živnou půdou její tvorby je realita všech míst, kde se pohybuje – ve volné přírodě, v důvěrně známé krajině nebo uvnitř, v intimitě domova a míst, kde žije a odkud také vycházejí příběhy jejích ilustrací,” říká k pracím Alžběty Skálové kurátor Jan Rous a dodává: „Uvnitř znamená současně to, co skrývá mysl i tělo, kterými pronikne vjem a začne žít svým životem, podpořen imaginací či snem. Obojí, tedy vnější a vnitřní, se týká volné tvorby i ilustrace.” To je také důvodem, proč jsou klíčovou součástí díla Alžběty Skálové také autorské knihy, jež sama ilustruje i píše. Dodejme, že získaly vedle přízně malých i velkých čtenářů také řadu ocenění, včetně nejkrásnější knihy roku 2010 za autorskou knihu Péťa medánek, českou Magnesii Literu a White Ravens, udělovanou mnichovskou Internationale Jugendbibliothek, za další vlastní knihu Pampe a Šinka. Krátký animovaný film Plody mraků, na kterém Alžběta Skálová spolupracovala s režisérkou Kateřinou Kahánkovou, získal loni cenu za nejlepší evropský krátký animovaný film na nizozemském festivalu Cinekid a letos Berlinale ECFA Short Film Award za nejlepší krátký film pro děti.

Na rozdíl od ilustrace, kde je příběh a atmosféra do značné míry předem vymezena, se volná tvorba Alžběty Skálové pohybuje v jiných oblastech, v níž hrají prim snové motivy a hlavně silné vizuální vjemy, jaké najdeme při chůzi v krajině, přírodě, ale i v lidském světě, v rituálech, maskách. Příroda dává prostor imaginativním bytostem, lesním skřítkům, fantazii, která ozvláštňuje a zvýrazňuje původně drobné detaily. Výstava bude hledat hranici mezi volným, intuitivním, imaginativním a daným, byť fantazijně, pohádkově rozváděným příběhem i jejich vzájemným působením.

Výstavu doprovodí řada ilustrátorských a tvůrčích dílen pro děti i rodiče pod vedením autorky, ilustrátorky Alžběty Zemanové i lektorek Ateliéru Pellé, nechybí ani komentované prohlídky s autorkou. Další podrobnosti k doprovodnému programu naleznete ZDE, na facebooku galerie, či prostřednictvím newsletteru, k jehož odběru se můžete přihlásit

 

FOTOREPORT Z VERNISÁŽE:

Alžběta Skálová (*1982) ilustrátorka, malířka, grafička a kreslířka patří ke generaci umělců, převážně absolventů Vysoké školy uměleckoprůmyslové, ale i jiných uměleckých škol, kteří podobu ilustrace zásadně proměnili. Jejich práce je kupříkladu ovlivněna komiksem, v němž dominuje obrazová složka, přesto zůstává stále vyprávěním, daleko více se také uplatňuje autorská kniha. Zrovna tak tato generace zohledňuje postupy filmového obrazu, sekvencí a střihem. Generační vztahy a přátelství vyústila do vytváření malých nakladatelství (Kopr, Napoli), které Skálové spoluzakládala. Pod uměleckým vedením Juraje Horvátha nechává tuto ilustrátorskou proměnu nejsilněji vyznívat nakladatelství Baobab, k jehož okruhu ilustrátorů Skálová patří.

Tvorba Alžběty Skálové se odvíjí ve dvou polohách, ilustrační a volné. Živnou půdou jejích obrazů je realita všech míst, kde se pohybuje – ve volné přírodě, v důvěrně známé krajině nebo uvnitř, v intimitě domova a míst, kde žije a odkud také vycházejí příběhy jejích ilustrací. Uvnitř znamená současně to, co skrývá mysl i tělo, kterými pronikne vjem a začne žít svým životem, podpořen imaginací či snem. Obojí, tedy vnější a vnitřní, se týká volné tvorby i ilustrace. Proto u Alžběty Skálové hrají tak důležitou roli autorské knihy, jež sama ilustruje i píše.

Atributy děl Skálové, vystupující z viděné reality světa a z vnímání jeho proměnlivé atmosféry, se uplatňují v oblasti ilustrace i volné tvorby. Zde se projevují zřetelněji, zcela nezávislé a nemotivované jinými příběhy, než těmi, které přináší samotná chůze se zjitřenými smysly. Za chůze člověk svět svými smysly vnímá a ohledává, za šera jej vidí už jen v obrysech, které postupně pohlcuje tma, která není neprostupně temná, černá, ale je modelována barvou. Krajiny někdy oživují toulající se skupinky lidí nebo zvířat, jejich přítomnost opět odlišují jemné barevné kontrasty, více však prostoupené světlem nebo pohybem. Vše, světlé i tmavé, se odehrává v lomených tónech, jejich společným rysem je však ticho, připomínající melancholickou vzpomínku.

Tvorba Alžběty Skálové má však ještě další polohu, která realitu neruší, ale těží z ní jiným způsobem. Oproti pohyblivým vjemům reality, které si člověk ukládá jako emotivně přeformovaný prožitek a oslnění, otevírá se tato poloha tvorby daleko více imaginaci, snění a snu, hravosti, ale i úzkosti.  Z přítmí mysli se pak do světa rojí zvláštní bytosti, připomínající sice živá stvoření, bizarně však poskládané třeba do podob motýlů, květů nebo větví. Oproti melancholii krajin, které nechávají prostor přírody a její reálie vystupovat v měkkém přítmí, ožívá tento imaginární svět ve světle a barevnou pestrostí. Ale i tato hravost, hýřivě barevná a přeludně pestrá má svou hranici – z veselých tváří se mohou stát ensorovské masky, z lidských bytostí strnulé loutky.

Knihy a knížky Alžběty Skálové procházejí podobnou cestou od viděného k myšlenému a v procesu práce i prožitému. Vše pak rozpracovává ve velkém množství variant a návrhů, někdy zcela miniaturních. Vystupuje zde tak jeden z hlavních rysů její tvorby: přesnost a preciznost, potřeba dokonale vystihnout všechno podstatné, týkající se nejen tvaru a formy, ale i toho, co s sebou nesou, co vyjadřují. Knižní ilustrace v sobě skrývají určité omezení – jsou vedeny příběhem, který obrazově doprovázejí. Nic však neomezuje fantazii, se kterou je předvádějí, prohlubují a obohacují, jako třeba Pampe a Šinka, citově vřelé postavičky, zrozené jako bytosti z chmýří semínek pampelišky a liščího ocasu. Tato knížka získala v roce 2011 prestižní cenu Magnesia litera, o rok později ji získal Rostlinopis s textem Jiřího Dvořáka. V roce 2010 za nejkrásnější knihu získal 1. cenu Péťa medánek, půvabně zrcadlící lidský svět.

kurátor výstavy Jan Rous

 

FOTOREPORT Z VÝSTAVY: