Mozaika Jana Tichého

Výrazný současný český autor, ak.mal. Jan Tichý, jehož celoživotním tématem je krajina a architektura, vystavuje v prestižní Galerii Villa Pellé poprvé. Do 15. září se zde představuje sérií pláten, která vystihují jeho tvorbu dokonale. Do elegantního prostoru se vešlo několik desítek děl, jež zároveň předznamenávají umělcův posun i návraty k ověřeným scenériím a technikám.

Architektonické výjevy jsou zde v menšině, avšak se zvláštní důrazností. Strohost města, převedená do malířova vidění, upoutá svou zdánlivou jednoduchostí, podtrženou volbou barevných tónů. Tichého „architektury“ vyvolávají řadu asociací. Divák v nich nachází prvky měst, které se zafixovaly v jeho fantazii. Detaily skryté v celku tvoří mozaiku, v níž má místo přelud dórského sloupu stejně jako pražské zákoutí.

Krajinným motivům jsou vyhrazena rozměrná plátna, jejichž předností jsou fascinující hloubky vytvořené mistrovským zacházením s barvami. Tichého jezírka, tůně a trávy se dají považovat za důstojnou paralelu k tvorbě impresionistů 2. poloviny 19. století, ozvláštněnou časovým posunem a obohacenou o moderní pojetí.

Malíř, ačkoliv u krajinomaleb často používá slovo imprese, není nakloněn jednostranné vyhraněnosti ani striktnímu zařazení. Svou tvorbu charakterizuje jako „živé malování vycházející z vlastních pocitů a silné imaginace“. Je sympatické, že se hlásí ke svým uměleckým vzorům a přiznává i určitý vliv, který na něho mají díla obdivovaných autorů. Patří k nim také krajinář Václav Radimský, stejně jako Tichý, kolínský rodák. Jan Tichý zaznamenává místa kolem Velkého Oseka u Kolína, která roky před ním přitahovala i Radimského, představitele českého a francouzského impresionismu přelomu 19. a 1. poloviny 20. století. O to větší poctou pro Tichého je fakt, že jeden z jeho obrazů zdobí stěnu radnice v Kolíně stejně jako plátno od Radimského.

„Jsem ze stejného kraje jako Václav Radimský, nemůžu a ani se nechci oprostit od jisté inspirace, kterou jeho díla s sebou nesou. Vždyť od dětství vnímám stejnou scenerii, fascinují mě lužní lesy, slepá ramena Labe, vyschlé tůně, trávy zbarvené podle ročního období,“ dodává Tichý.

Chráněné lužní lesy s vysokou hladinou podzemní vody poskytují dostatek látky vhodné k uměleckému zpracování. Pro Jana Tichého, představitele střední generace českých výtvarníků, se stala dominantním tématem. Jeho emotivní zaujetí podložené pečlivým studiem krajiny, při němž mu není zatěžko prodírat se houštinami kvůli pohledu třeba i na jedno stéblo trávy, přináší působivé výsledky. Důvěrná znalost terénu mu v tvůrčím procesu dává svobodu při volbě techniky i stylu. Může si dovolit experimentovat, aniž by ztratil jistotu tahů nebo cit pro sladění barev. V Galerii Villa Pellé jsou vystavena i jeho zatím poslední díla vzniklá v loňském roce. Série barevně odlišných a zároveň symbiotických pláten je důkazem vyvíjejícího se malířova mistrovství. Svoji vizi labské krajiny přenesl na plátno metodou pointilismu (nanášením barev pomocí malých plošek), známou od Seurata, Signaca, Pissarra….Obdobnou techniku lze u Tichého zaznamenat již v minulosti, kdy ji na obraze kombinoval s většími celistvějšími plochami. Tentokrát však na „tečkování“ vsadil plně a bez kompromisů. Zároveň zvolil vyzývavě radostné barevné kombinace. Výsledkem jsou originální výjevy, jež v pražské výstavní síni představují další – a jistě ne poslední z vrcholů jeho dosavadní malířské tvorby.

 

PhDr. Blanka Frajerová
kurátorka výstavy

 

Více informací o autorovi: www.jantichyartist.com

a na jeho FCB stránkách